V roce 1868 narazil lovec na vchod do jeskyně Altamira, ale teprve o deset let později se stala svědkem jednoho z nejzásadnějších archeologických objevů. Díky náhodě, kdy si dcera amatérského archeologa Marcellina de Sautuoly všimla na stropě jeskyně bizonů, koní a jelenů, začal příběh první objevené pravěké galerie. Malby staré až 14 000 let byly mimořádně zachovalé a překvapivě realistické. Přesto byla jejich pravost dlouho zpochybňována — až do objevu dalších podobných míst ve Francii na počátku 20. století.
Jeskyně Altamira se nachází ve španělské Kantábrii a její stěny zdobí více než 100 vyobrazení zvířat vytvořených přírodními pigmenty a za pomoci stínování. Tato umělecká díla svědčí o mimořádných schopnostech pravěkých lidí a narušila dosavadní představy o intelektu a kultuře paleolitických populací. Dnes je Altamira považována za „Sixtinskou kapli pravěkého umění“ a spolu s dalšími lokalitami figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO. Objev Altamiry výrazně změnil pohled vědy na duchovní život a umělecké schopnosti našich dávných předků.