Kléméns z Alexandrie (150–212) byl jedním z prvních křesťanských teologů, kteří se snažili propojit křesťanskou víru s antickou filosofií. Ve svých dílech, jako je "Pobídka Řekům" a "Strómateis", usiloval o integraci řecké filosofie do křesťanského myšlení. Tento přístup vedl k tomu, že koncept "Jednoho" boha, jak jej popisovali metafyzičtí filosofové jako Xenofanés, byl ztotožněn s křesťanským Bohem. Tato syntéza však přinesla do křesťanské teologie prvky deismu a abstraktního metafyzického božství, což vedlo k odklonu od původního křesťanského pojetí Boha jako osobního a aktivně zasahujícího do lidských dějin.
Tento "fatální omyl" měl dlouhodobé důsledky pro vývoj křesťanské teologie. Importem řeckých filosofických konceptů došlo k posunu v chápání Boha směrem k abstraktnímu a vzdálenému principu, což ovlivnilo následné teologické diskuse a formování dogmat. Ačkoli Kléménsova snaha o propojení křesťanství s antickou kulturou přispěla k intelektuálnímu obohacení křesťanské tradice, zároveň vedla k transformaci původních náboženských představ a k vytvoření nových teologických paradigmat, která se odchylovala od raně křesťanského učení.