Genetické studie odhalily, že kočky se rozšířily po světě ve dvou hlavních migračních vlnách. První vlna pocházela z oblasti Úrodného půlměsíce přibližně před 9–10 tisíci lety, kdy se divoké kočky druhu Felis silvestris lybica začaly přibližovat k lidským sídlům kvůli snadnému přístupu k potravě. Tento proces souvisel s počátky zemědělství, kdy uskladněné obilí přitahovalo hlodavce, a tím i kočky. Postupem času se tyto kočky šířily spolu s lidskými migracemi do Evropy.
Druhá migrační vlna měla původ v Egyptě, odkud se kočky během období Římské říše rozšířily po celé Evropě a okolí. Od 5. století našeho letopočtu jejich expanze zrychlila díky námořním cestám, kdy si je například Vikingové brali na paluby svých lodí pro kontrolu populace hlodavců. Tato egyptská linie koček se stala dominantní a přispěla k rozšíření koček do dalších částí světa.