Přestože některá pravěká zvířata – zejména dinosauři – dosahovala obřích rozměrů, dnešní savci se jejich velikosti ani nepřibližují. Nový výzkum naznačuje, že hlavní příčinou není fyziologie, ale ekologie a evoluční tlak prostředí. Savci jsou teplokrevní a spotřebovávají více energie, což ztěžuje udržení extrémních tělesných rozměrů v současném ekosystému. Dinosauři měli zřejmě odlišný metabolismus – někde na pomezí mezi teplokrevností a studenokrevností – což jim umožňovalo dorůstat obřích velikostí bez nutnosti přijímat tolik potravy jako dnešní savci podobné hmotnosti.
Dalším faktorem je délka života a rychlost rozmnožování. Větší savci mají delší generační dobu a menší reprodukční kapacitu, což zvyšuje jejich zranitelnost vůči vymírání. Navíc dnes už neexistují tak rozsáhlé, stabilní ekosystémy, které by mohly podporovat dlouhodobou existenci megafauny. Výzkum tak ukazuje, že současná velikost savců je výsledkem rovnováhy mezi energetickými nároky, ekologickými limity a evoluční strategií přežití. Není to tedy otázka toho, co je biologicky možné, ale toho, co je dlouhodobě udržitelné v daném prostředí.