Jedy provázejí lidstvo od nepaměti, přičemž jejich využití sahá až 20 000 let do minulosti. Pravěcí lovci je aplikovali na hroty svých zbraní, aby zvýšili šanci na ulovení kořisti. Archeologické nálezy ukazují, že neolitické společnosti měly hluboké znalosti toxických látek, což dokládají lovecké nástroje se speciálními drážkami určenými k uchovávání jedů. Později našly jedovaté látky uplatnění i v náboženských rituálech, kde hrály roli psychoaktivních substancí ovlivňujících lidské vědomí.
S postupem civilizace se jedy staly mocenským nástrojem i předmětem vědeckého bádání. Mithridates VI. testoval různé toxiny na vězních a vytvořil univerzální protijed, zatímco indický lékař Sušruta podrobně popsal fáze otravy a navrhl způsoby léčby. Egyptští faraoni studovali účinky jedovatých rostlin a Kleopatra je prý zkoušela na svých služebných. Dějiny ukazují, že jedy byly nejen prostředkem k zabíjení, ale i klíčem k pokroku v medicíně a toxikologii.