Téma vyhynutí dinosaurů se ve světové literatuře objevuje již od 19. století. Charles Dickens ve svém románu "Ponurý dům" (1852) zmiňuje dinosaura rodu Megalosaurus, což dokládá raný zájem o tyto prehistorické tvory. V první polovině 20. století se pak objevují díla, která nabízejí různé teorie o zániku dinosaurů. Například Edgar Rice Burroughs v knize "Tarzan u Zemského jádra" (1930) naznačuje, že masožraví dinosauři vyhubili býložravce a následně se obrátili proti sobě.
Sovětský paleontolog a spisovatel Ivan Antonovič Jefremov ve svém románu "Hvězdné koráby" (1947) představuje myšlenku, že za vyhynutím dinosaurů stojí mimozemské civilizace, které je lovily pro zdroje energie. Isaac Asimov v díle "Den lovců" (1950) pak popisuje, že dinosauři byli vyhubeni inteligentní rasou malých plazů s moderními zbraněmi. Tato díla ukazují, jak se téma vyhynutí dinosaurů stalo inspirací pro různé literární interpretace, často reflektující obavy a poznatky své doby.