Houba si syntetizuje nové účinnější jedy!

Úvodní fotografie vygenerována pomocí Nano Banana Pro

Muchomůrka zelená má na svědomí drtivou většinu smrtelných otrav houbami na naší planetě. Působí sice nenápadně, ale její toxiny jsou bezkonkurenční. Vědci nyní s překvapením zjistili, že tento nezvaný evropský host se na americkém kontinentu nejen nebezpečně rychle šíří, ale dokonce začal upravovat svůj smrtící chemický arzenál. Co přesně se děje v kalifornských lesích a proč to mykology tak znepokojuje?

Tichý zabiják, který postupně dobývá svět

Muchomůrka zelená (odborně Amanita phalloides) dělá celé houbí říši poměrně špatnou pověst. K usmrcení dospělého člověka stačí sníst jedinou z těchto na pohled nevinných, bledých hub. Právě její silné toxiny mají každoročně na svědomí zhruba 90 procent všech smrtelných otrav houbami po celém světě.

Zajímavé je, že tato houba nebyla vždy tak globálně rozšířená. Původně je totiž doma pouze v Evropě. Dnes ji však mykologové nacházejí v částech Ameriky, Afriky i Austrálie. Jak ukazuje nová studie z laboratoře mykoložky Anne Pringleové z University of Wisconsin-Madison, muchomůrce se na nových územích nejen daří, ale chová se zde jako velmi geneticky všestranný a přizpůsobivý predátor.

Nepřirozené zamoření kalifornských lesů

Výzkumný tým zjistil, že invazivní populace muchomůrky zelené v Kalifornii začaly produkovat jiné chemické látky než ty, které rostou v původních evropských lokalitách. Mykoložka Cecelia Stokesová, která zkoumá chemické změny spojené se šířením houby na západě USA, upozorňuje na její masivní a neobvyklý výskyt v přírodě: „Víme, že muchomůrky zelené rostou z roku na rok v hustých shlucích. Pod jedním stromem můžete najít i více než 40 plodnic, což je naprosto nenormální, obzvláště ve srovnání s původními druhy hub.“

Ačkoliv vědci zatím pracují na pochopení všech dlouhodobých důsledků, nepochybují o tom, že tyto invazivní houby výrazně narušují místní ekosystémy.

Tajný recept na jed zkouší nové ingredience

Už dřívější výzkumy odhalily, že genetická výbava muchomůrky zelené se od jejího zavlečení do USA ve 30. letech 20. století začala proměňovat. Změny se týkají především takzvaných MSDIN genů. Ty fungují jako jakýsi „tajný recept“ na výrobu jedu.

Proces tvorby toxinů si můžeme představit jako složité vaření. Geny se nejprve překládají do základních ingrediencí (proteinů). Tyto přísady pak specifické enzymy rozstříhají a upraví do podoby tzv. sekundárních metabolitů. To jsou cílové chemické sloučeniny, které buď působí jako samotný jed, nebo houbě pomáhají v dalším rozšiřování.

Až doposud se vědci domnívali, že všechny takto vytvořené sloučeniny v muchomůrce potřebují na svém začátku takzvanou „vedoucí sekvenci“, speciální řetězec aminokyselin, který enzymům slouží jako návod. Nový výzkum ale přišel se šokujícím zjištěním: kalifornské muchomůrky zelené se naučily tvořit sekundární metabolity i zcela bez této vedoucí sekvence.

Zbraně pro úspěšnější invazi?

Co přesně tato chemická inovace pro houbu znamená, zatím není s jistotou jasné. Tým však zjistil, že tyto nové sloučeniny (tzv. peptidy bez vedoucí sekvence) houba produkuje v ohromujícím množství. Je jich řádově více než jakýchkoliv jiných látek v jejím toxickém arzenálu. A jejich produkce je také mnohem vyšší než u evropských příbuzných.

Výzkumníci mají silné podezření, že právě tyto nově objevené sloučeniny hrají zásadní roli v úspěšnosti invaze této nejsmrtelnější houby planety. Pravděpodobně jí dávají neznámou evoluční výhodu, díky které snáze obsazuje nová území a vytlačuje lokální konkurenci.