Myší dialekty v jihoafrické polopoušti
Vypadá to jako běžné ráno v polopoušti Karoo, ale pro vědecký tým pod vedením Nicolase Mathevona z univerzity ve Saint-Etienne šlo o přelomový experiment. Vědci zde zaznamenali přes 122 tisíc zvukových projevů myši pruhované za pouhých dvanáct dní. Použili k tomu síť citlivých mikrofonů rozmístěných kolem hnízdních keřů.
Data následně analyzovala umělá inteligence, konkrétně umělá neuronová síť fungující na podobném principu jako jazykové modely typu ChatGPT. Výsledek vědce ohromil. Každá myší rodina v konkrétním keři má svůj specifický vokální podpis, jakýsi unikátní dialekt. Jednotliví jedinci navíc disponují vlastní akustickou identitou. Když vědci myším pouštěli nahrané zvuky z amplionu, zvířata reagovala podle toho, zda šlo o člena rodiny, souseda, nebo úplného cizince, před kterým okamžitě utíkala do bezpečí.
Šimpanzí syntax aneb Jak říct „postavme hnízdo“
Výzkumy se nezaměřují pouze na drobné hlodavce. Catherine Crockford a Roman Wittig strávili v národním parku Taï na Pobřeží slonoviny tisíce hodin nahráváním divokých šimpanzů. Jejich nejnovější data ukazují, že tito primáti dokážou spojovat jednotlivé zvuky do dvojic a vytvářet tak zcela nové významy. Tento jev je velmi blízký lidské syntaxi.
Ačkoliv repertoár šimpanzů obsahuje pouze 12 základních typů volání, jejich kombinováním dosahují obrovské flexibility. Vědci identifikovali 16 různých kombinací. Například když šimpanz spojí odpočinkové volání „hoo“ s uvítacím zvukem, výsledný význam není pouhým součtem obou částí, ale znamená konkrétní výzvu ke společné aktivitě: „Postavme hnízdo.“ Podobné komplexní vzorce chování a kombinování zvuků objevila výzkumnice Mélissa Berthet také u šimpanzů bonobo v Demokratické republice Kongo.
Ptačí testy inteligence s tlačítky
Další významný posun přinesl výzkum Julie Elie z Kalifornské univerzity v Berkeley, která studuje zebřičky pestré. Rozdělila jejich hlasové projevy do 11 kategorií, jako je hlad, nebezpečí nebo sociální konflikt. Aby si ověřila, zda ptáci vnímají tyto kategorie stejně jako lidé, vyvinula speciální experiment.
Zebřičky byly vycvičeny k mačkání tlačítka, které spouštělo různé nahrávky. Pokud pták nechal doznít zvuk, který vědci pro daný den určili jako odměňovaný, dostal semínko. Zebřičky se velmi rychle naučily nezajímavé zvuky přerušovat opakovaným mačkáním tlačítka a přeskakovat je. Chyby, které ptáci dělali, navíc ukázaly, že si pletou zvuky s podobným významem, nikoliv s podobnou akustikou. To dokazuje, že zvířata mají v hlavě jasnou mentální reprezentaci významu svých slov.
Etické dilema: Chceme slyšet, co nám zvířata říkají?
S pokračujícím úspěchem výzkumů roste i snaha o obousměrnou komunikaci. Letošní finalisté prestižní ceny Dolittle Prize, která odměňuje zásadní pokroky v dešifrování zvířecí řeči částkou 100 tisíc dolarů, dokazují, že technologie jsou připraveny. Mnozí etici a biologové však nabádají k extrémní opatrnosti.
Mélissa Berthet vyjádřila obavu, že pokud začneme s divokými lidoopy otevřeně komunikovat, riskujeme vznik nového druhu invazivního turismu, který zvířata psychicky zdevastuje. Martin Surbeck z Harvardovy univerzity proto odmítá provádět playbackové experimenty na bonobech, protože nechce narušovat jejich sociální strukturu a zahrávat si s jejich myslí. Odborníci navíc upozorňují na další aspekt: pokud začneme rozumět zvířatům v zajetí nebo v hospodářských chovech, budeme muset čelit pravdě o tom, jak moc v lidské péči strádají, a nést za to plnou odpovědnost.
Zdroje pro hlubší bádání
Vědecká studie o akustické komunikaci myší v časopise Current Biology
Reportáž CNN o dešifrování mezidruhové komunikace zvířat