Český technik Karel Koubek představil novou hypotézu řešící 300 let starou záhadu galo-římského dodekaedru. Podle jeho analýzy nesloužil tento drobný bronzový předmět k rituálům ani astronomii, ale fungoval jako opakovaně použitelná kostra pro těžkou zápalnou munici (malleolus) odpalovanou z římského dělostřelectva. Tomu odpovídá i geografické rozložení nálezů, které nápadně kopíruje rýnskou a dunajskou vojenskou hranici, kde římské legie čelily dřevohlinitým hradbám barbarů.
Tento čistě mechanický pohled logicky vysvětluje všechny konstrukční anomálie tělesa. Asymetrické otvory umožňovaly pevné zaklínění na dřevěný dřík šípu a napěchování hořlaviny, zatímco dvacítka rohových kuliček sloužila jako šokové zarážky držící vnější vrstvu smolné koudele během extrémní akcelerace. Dutý střed za letu vyvolával efekt kovářského měchu, díky kterému proudící vzduch nevyhasínal plamen, ale zbraň silně okysličoval, přičemž silná vrstva smoly fungovala jako tepelný štít chránící samotné bronzové jádro před roztavením.
Zaujalo Tě toto téma?
Záhada římského dvanáctistěnu: Rozlouskl 300 let starý rébus selský rozum z vltavského mlýna