Z pohledu behaviorální ekologie nepatří člověk mezi pravidelně tažné druhy, vykazuje však silné expanzivní chování a vrozenou zvědavost testovat schopnost přežití v různých biotopech. Ve společnostech, kde pominula primární kompetice o zdroje potravy, se toto chování transformovalo do moderního turismu. Cestování se tak z biologického hlediska stalo nástrojem vnitrodruhové kompetice, jejímž cílem není holé přežití, ale demonstrace a upevnění sociálního a ekonomického statutu.
Tento evoluční posun k boji o prestiž vysvětluje paradoxní davové chování turistů. Ačkoliv lidé často deklarují touhu po úniku a samotě, silný stádní instinkt a vliv sociálního potvrzení je nutí shlukovat se na identických lokalitách. Tento fenomén vede k lokálnímu přelidnění a nevratné degradaci křehkých přírodních i kulturních ekosystémů. Pochopení těchto hluboce zakořeněných behaviorálních vzorců je naprosto klíčové pro budoucí ochranu zasažených biotopů a udržitelný management pohybu osob.