V červenci 2024 prolétl nad newyorskou metropolitní oblastí ohnivý bolid, který otřásl krajinou zvukovým třeskem. O pár okamžiků později prorazil úlomek tohoto meteoritu strop domu jedné obyvatelky New Jersey a dopadl přímo na podlahu její ložnice. Tento takřka neuvěřitelný incident se ukázal jako mimořádný dar pro vědu: kámen byl posbírán téměř okamžitě, nedotkl se deště ani půdy, a jeho chemické složení tak zůstalo v pozoruhodně čistém stavu.
Kámen, který spadl do ložnice
Meteorit, později pojmenovaný Hillsborough, patří mezi nejvzácnější úlovky současné meteoritiky. Většina z desítek tisíc dosud nalezených meteoritů byla sesbírána až dlouho po dopadu, kdy je pozemské prostředí, déšť, vlhkost a půda, už stihlo výrazně pozměnit. Hillsborough je jiný případ. Jeho dramatický průlet atmosférou sledovaly možná miliony lidí a zaznamenaly ho kamery od bezpečnostních systémů domů až po specializované sítě sledující meteory.
Při průletu atmosférou se meteor rozpadl na řadu úlomků, jak to ostatně bývá zvykem. Vzduch se vtlačuje do drobných trhlin a pórů v kameni, dokud vnitřní tlak nepřekročí únosnou mez a celek s třeskem nepraskne. Fragmenty se pak snesly nad Staten Islandem směrem k New Jersey, ale pouze ten, který proletěl střechou rodinného domu, se podařilo získat.
Majitelka domu jednala rychle a rozvážně. Úlomky sesbírala v rukavicích pomocí hliníkové fólie a uložila je do skleněných nádob. Podle meteorického astronoma Petera Jenniskense ze SETI Institute a NASA Ames Research Center jde díky tomu o jedny z nejlépe zachovaných meteoritů typu CM1/2, jaké kdy věda měla k dispozici.
Poselství z pásu asteroidů
Výpočty trajektorie ukázaly, že kámen pochází z pásu asteroidů, který se rozkládá mezi drahami Marsu a Jupiteru. Podle mineralogického složení patří mateřské těleso Hillsborough do stejné třídy uhlíkatých asteroidů, jaké daly vzniknout meteoritům typu CM. Tyto meteority jsou pojmenovány podle meteoritu Mighei, který dopadl na území dnešní Ukrajiny v roce 1889.
Meteority tohoto typu jsou vzácné a badatelé je považují za nositele jedněch z nejstarších dochovaných materiálů celé sluneční soustavy, pocházejících z doby, kdy se teprve formovala.
Slaná voda tam, kde by ji nikdo nečekal
Jednou z nejzajímavějších věcí, které tým Petera Jenniskense v úlomcích objevil, byly inkluze bohaté na soli, jež pravděpodobně pocházejí z míst blízko povrchu mateřského asteroidu. Další minerály navíc naznačovaly, že kámen prošel takzvanou vodnou alterací, tedy že jej kdysi dávno pozměnila přítomnost tekuté vody.
Když vědci tyto stopy poskládali dohromady, dospěli k závěru, že mateřský asteroid kdysi ukrýval koncentrované slané roztoky, dokonce slanější než dnešní pozemské oceány. Právě tyto lákovky, jak jim odborníci říkají, zřejmě umožnily vznik širokého spektra organických sloučenin, včetně velkého množství aminokyselin, tedy stavebních kamenů, které mohly být klíčové pro vznik života.
Vědci už dříve věděli, že se aminokyseliny mohou uvnitř asteroidů tvořit a následně se dochovat v meteoritech, které dopadnou na Zemi. Hillsborough jim ale poprvé ukázal přesné prostředí, ve kterém k této chemické tvorbě dochází.
Kolébka života, nebo jen chemické echo dávné srážky
Jde o dosud nejjasnější důkaz, že tento typ primitivního asteroidu kdysi hostil kapsy slané vody, v nichž mohla probíhat komplexní chemie. Zjištění posiluje teorie, podle nichž mohly podobné meteority na mladou Zemi přinést některé ze surovin nezbytných pro vznik života.
Autoři studie ale zároveň upozorňují na jinou možnost. Sloučeniny nalezené ve slaných inkluzích mohly být také jen chemickými pozůstatky dřívějších srážek, k nimž na mateřském asteroidu došlo. Bez cesty přímo do vesmíru je totiž obtížné zjistit více o skutečném původu meteoritu, jeho historii i jeho místě v rodokmenu meteoritů typu CM.
I tak ale nález z ložnice v New Jersey rozšiřuje představu o sluneční soustavě jako o překvapivě rušném místě, kde se voda, minerály a organická chemie mísily už uvnitř drobných asteroidů, dávno předtím, než na Zemi vznikl první život.