Test, který nikdo nevysvětlil
Tým z Carnegie Mellon University se rozhodl zjistit, jak moc se naše chápání tvarů liší od chápání jiných primátů. Do experimentu zapojili osm dospělých opic, konkrétně čtyři makaky rhesus a čtyři paviány anubis, dále pětapadesát předškoláků ve věku tři až šest let ze Spojených států a sedmasedmdesát dospělých dobrovolníků z domorodého jihoamerického národa Tsimané, kteří mají jen minimální formální vzdělání. Vědci navíc zapojili do analýzy i data z dřívější studie, která zahrnovala paviány, francouzské předškoláky a prvňáčky a dospělé z Francie a domorodého národa Himba.
Všichni účastníci měli na dotykové obrazovce najít dvojice tvarů se stejnou geometrií, například dva pravoúhlé trojúhelníky, které však byly různě pootočené nebo zmenšené mezi změtí dalších geometrických obrazců. Žádné podrobné instrukce nedostali. Úkolem bylo přijít na princip metodou pokus omyl. Správná odpověď byla odměněna zvukovým signálem a odměnou, opice dostaly kousek cereálií, děti nálepku.
Děti bojují stejně jako opice
Nejpřekvapivější zjištění podle badatelů je, že malé děti, které ještě neabsolvovaly formální výuku matematiky, mají s úkolem potíže velmi podobné těm, jaké mají opice. Podle psycholožky Jialin Li, spoluautorky studie, je shoda mezi výkony dětí a opic téměř stejně velká jako shoda mezi dětmi a dospělými.
Pro dospělé lidi byl úkol mnohem snazší, pravděpodobně proto, že dokážou využívat symbolické vlastnosti tvarů, tedy souměrnost, délku stran, rovnoběžnost či velikost úhlů. Analýza dat ukázala, že děti a opice se spoléhaly spíše na intuitivní vnímání tvarů, zatímco dospělí zapojovali více symbolické, abstraktní uvažování o geometrických pravidlech.
Vzdělání jako nadstavba, ne základ
Podle vývojové neuroložky Jessicy Cantlon právě srovnání dospělých s neformálním geometrickým vzděláním, dospělých se školním vzděláním, dětí a opic umožnilo zjistit, které aspekty geometrického uvažování se objevují přirozeně a které posiluje až vzdělávání. Výsledky podle ní naznačují, že abstraktní myšlení není schopnost, která by se náhle objevila jen u člověka. Některé kognitivní základy matematického uvažování jsou podle všeho sdílené napříč primáty, zatímco lidské vzdělání a kultura na těchto starobylých biologických schopnostech dále stavějí.
Studie tak naznačuje, že škola nevytváří matematické myšlení od nuly, ale spíše zpřesňuje a rozšiřuje dávné kognitivní schopnosti, které evoluce formovala po miliony let. Cantlon dodává, že již bez formálního vzdělání existují u lidí abstraktní geometrické intuice týkající se úhlů a metrických vlastností tvarů, které sdílíme s dalšími primáty.
Co by na to řekly opice s tabulí
Autoři studie si s nadsázkou pokládají otázku, zda by opice mohly svůj potenciál rozvinout, kdyby absolvovaly opravdové hodiny geometrie. I tak ale výsledky ukazují, že hranice mezi lidským a zvířecím uvažováním o prostoru a tvarech je mnohem tenčí, než se dosud předpokládalo.
Zdroje pro hlubší bádání
Studie: Geometric reasoning in monkeys, children, and adults (PNAS)