Vznik dolů
To, že je vznik dolů dost významným zásahem do přírody jen tak někoho nepřekvapí. Málokdo si už ale uvědomuje, jaké další aspekty to s sebou nese. Nejde totiž jen o důl samotný. V dolech musí někdo pracovat. Často se jedná až o stovky až tisíce lidí, kteří se musí za prací přistěhovat. S sebou vezmou i své rodiny. Takto uprostřed divoké přírody vznikají celá města. V Česku takto v minulém století vznikl dnes 70 000 město Havířov.
V dolech často pracuje chudší skupina obyvatel, která není nijak extra dobře placená. Nejen, že vznikem dolů a obcí ubývá nutně prostoru v pralese, ale tito lidé jsou často nuceni hledat zdroj obživy uvnitř lesa samotného a s postupem času pronikají hlouběji a hlouběji. Mnohem častěji se tak střetnou s dalšími primáty, kteří ubírání životního prostoru také neberou zrovna nejlépe.
Unášení dětí
V Ugandě dokonce došlo k tomu, že šimpanzi zde žijí na pouhém 1 km2 půdy. Na takto malé ploše nemají šanci najít ani dostatek potravy a tak se často vydávají právě na pole a mezi lidská obydlí. Stává se tak, že vyhladovělí šimpanzi z nouze unesou i malé dítě, které se není schopno ubránit. Dítě je následně sežráno nebo v lepším případě má vážná poranění.
Toto s sebou zase nese další agresivní chování ze strany lidí, kteří chtějí zasadit šimpanzům odvetu a nezřídka kdy vybijí celou šimpanzí skupinu. Situace je tak v Africe těžko řešitelná, protože zde už prakticky neexistuje místo, kam šimpanze umístit, aby měli klid. Současně nelze vrátit lidi do původních měst, protože by skončili pravděpodobně ve slumech.
Jak z toho ven?
Jedinou cestou je nyní vzdělávání místních obyvatel. Na tom pracují různé neziskové organizace. Je nutné najít potřebnou rovnováhu: správně vybírat, které stromy nechat růst, a které pokácet, nabízet místním alternativní zdroje, ale také informovat o potřebách primátů v pralese a nejen jich. Odklon k zelenějšímu způsobu života je jistě správný, ale je nutné vnímat jeho všechny aspekty a nezavírat před problémy oči.