Výzkumný tým analyzoval data z více než 1 900 jazyků pomocí databáze Lexibank, umělé inteligence a slovních asociačních her. Zjistili, že jazyky napříč 192 jazykovými rodinami cíleně využívají tzv. částečnou kolexifikaci – opětovné používání stejných částí slov pro úzce příbuzné pojmy (např. grandfather a grandmother). Tento jev představuje evoluční kompromis mezi lexikální kompresí (snahou o maximální úspornost a jednoduchost) a lexikální diferenciací (potřebou zachovat přesnost a vyhnout se záměnám), přičemž struktura slov přímo odráží propojení pojmů v lidské paměti.
Zjištění dokazuje, že tvorba slovní zásoby není náhodná, ale úzce se přizpůsobuje kognitivní kapacitě mozku. Recyklování slovních kmenů významně usnadňuje učení a vybavování souvisejících termínů, aniž by docházelo k informačnímu šumu v komunikaci. Tento vhled do mechanismů lidské řeči ukazuje, jak přirozená potřeba mozku po efektivitě formuje samotný nástroj, kterým popisujeme realitu, a otevírá cestu k pochopení podobných principů i v rámci gramatiky.
Zaujalo Tě toto téma?
Mnohé jazyky po světě recyklují části slov, aby se vyhnuly nejasnostem