Vědec zachraňuje ukrajinské křečky uprostřed války

Úvodní fotografie generována pomocí Nano Banana Pro

Zatímco na Ukrajinu dopadají rakety a infrastruktura kolabuje, jeden biolog se snaží zabránit tichému vymizení druhu, který tu žil tisíce let. Evropský křeček polní, kriticky ohrožený hlodavec, dnes přežívá i díky odhodlání lidí, pro které má ochrana přírody smysl i ve válečných časech.

Křečci ve tmě a mrazu

V únoru 2023 zažíval Kyjev jednu z nejtvrdších zim války. Po ruských raketových útocích zůstávaly celé čtvrti bez elektřiny a topení. Biolog Mychajlo Rusin strávil téměř týden v bytě, kde teplota klesala hluboko pod bod mrazu. Neměl však strach jen o sebe a rodinu. Jeho myšlenky patřily také křečkům v kyjevské zoologické zahradě.

Křečci polní tam zimovali v temné místnosti v jednoduchých klecích. Jsou sice poměrně odolní vůči chladu, ale pokud jejich tělesná teplota klesne příliš, nemusí se z hibernace už probudit. V podmínkách, kdy zoo často zůstávala bez elektřiny, šlo o skutečný boj o přežití.

Evropský křeček polní není domácí mazlíček

Křeček polní (Cricetus cricetus) není roztomilé zvířátko z obchodu se zvířaty. Nejde ani o příbuzného syrského křečka, který se běžně chová v domácnostech. Evropský druh je zhruba třikrát těžší a výrazně agresivnější. Odborníci jej popisují jako zvíře velikosti morčete s velmi špatnou náladou.

Když se cítí ohrožený, postaví se na zadní a brání se. Dokáže zaútočit i na větší predátory, včetně psů. Přestože působí neohroženě, patří dnes k nejvíce ohroženým savcům Evropy.

Křeček polní je větší a bojovnější než druhy, které se běžně prodávají v obchodech se zvířaty. Zároveň patří mezi kriticky ohrožené druhy. (Foto: Mikhail Rusin)

Druh na pokraji vyhynutí

Mezinárodní svaz ochrany přírody řadí křečka polního mezi kriticky ohrožené druhy. Na Ukrajině je zapsán v Červené knize, oficiálním seznamu vzácných a ohrožených živočichů. Podle odhadů zde dnes žije už jen několik tisíc jedinců.

Ještě v polovině 20. století to přitom byl běžný druh. Každý rok se jich statisíce lovily kvůli kožešině. Později jejich situaci zhoršilo zemědělství založené na monokulturách, tedy pěstování jediné plodiny na velkých plochách. Křečci po zimním spánku nacházeli rozoraná pole bez potravy a bez úkrytů před predátory. V posledních letech pak jejich zbytky přirozeného prostředí ničí i válka.

Úbytek je dramatický i v dalších zemích. Ve Francii se areál výskytu zmenšil o více než devadesát procent, výrazné ztráty hlásí i Německo, Polsko a Ukrajina. S úbytkem křečků trpí celý ekosystém, protože jsou důležitou kořistí pro dravce, lišky i další šelmy.

Lov a úbytek přirozeného prostředí přivedly ukrajinské křečky na pokraj vyhynutí. Nyní čelí nové hrozbě: válce. (Foto: Mikhail Rusin)

Chov a návrat do volné přírody

Mychajlo Rusin vede v kyjevské zoo program na chov křečků polních a jejich návrat do přírody. Zvířata odchovaná v zoo jsou vypouštěna do stepní oblasti Tarutyne na jihozápadě Ukrajiny nedaleko Oděsy. Jde o rozsáhlou otevřenou krajinu, která stále nabízí vhodné podmínky pro život tohoto druhu.

Pozoruhodné je, že Rusin pokračoval v vypouštění křečků každý rok od roku 2020. A to navzdory pandemii covidu, přísným lockdownům i probíhající válce. Během pandemie musel mít speciální povolení, aby se vůbec dostal do zoo a mohl zvířata krmit.

Věda uprostřed války

Ruská invaze v roce 2022 přinesla další rány. Zoo přišla o návštěvníky i příjmy a Rusin zůstal na půl roku bez mzdy. Viděl přátele odcházet na frontu a vracet se zraněné. Na areál zoo dopadaly trosky sestřelených dronů.

Přesto vytrval. Někteří lidé mu vyčítali, že v době války jsou peníze na ochranu přírody zbytečné. On s tím nesouhlasí. Podle něj nejde o volbu mezi ochranou zvířat a obranou země. I uprostřed války má podle něj smysl chránit to, co dělá Ukrajinu Ukrajinou. Práce s křečky mu navíc pomáhá udržet si vnitřní klid.

Smrtící léto v zoo

Zatímco zimu roku 2023 křečci v zoo přežili, další zkouška přišla v létě. Opakované výpadky proudu a extrémní horka proměnily chovné zařízení v past. Budova neměla funkční ventilaci ani klimatizaci a teploty přesahovaly třicet stupňů Celsia.

Řada zvířat uhynula na přehřátí. Přeživší musel tým přestěhovat do chladného nedokončeného sklepa. Ani tam ale neměli klid a brzy byli nuceni k další evakuaci. Křečci jsou velmi citliví na stres a někteří uhynuli na selhání srdce. Pro Rusina, který riskoval vlastní bezpečí, to byla jedna z nejtěžších ran.

Válka a ztráta respektu k přírodě

Situace křečka polního se zhoršuje i přímo v bojových oblastech. Východ Ukrajiny, kde probíhají nejtěžší boje, přišel o celé místní populace. Objevily se i případy, kdy zvířata padala do zákopů nebo byla zabíjena vojáky.

Každý další rok války tak znamená nejen lidské oběti a zničená města, ale i tiché mizení druhů, které tu žily po tisíce let. Příběh Mychajla Rusina ukazuje, že ochrana přírody může pokračovat i v těch nejextrémnějších podmínkách. A že i malý hlodavec může mít v době války velký význam.