To je jednou z hlavních otázek nejen ekologů. Momentálně se většina radioaktivního materiálu ukládá do podzemních skladišť. Současně se však pracuje na štěpných reaktorech nové generace. Ty by měly být schopný dále využít již použitý štěpný materiál pro generování další energie.
Možnosti jsou však další. Před časem byla patentována baterie, která využívá grafitu, který se v jaderných elektrárnách využívá pro řízení reakce. Díky tomu je i tento grafit lehce radioaktivní. Radioaktivní uhlík však není tolik nebezpečný jako samotné "vyhořelé" palivo, záření projde jen pár centimetry vzduchu.
Jak taková baterie vypadá a funguje
Radioaktivní uhlík 14C se bude izolovat z grafitových tyčí a vytvoří se z něj umělý radioaktivní diamant (uhlík uspořádaný do pevné diamantové struktury). Toto radioaktivní jádro se pokryje další "čistou" vrstvou diamantu, která bude sloužit jako stínění, aby záření nebylo nebezpečné pro lidi. Umělý diamant má tu schopnost, že pokud je vystaven radioaktivitě, je schopný generovat slabý elektrický proud. Ten jsme dále schopni zachytit a využít.
Takováto baterie může fungovat v našich podmínkách kolem 5 000 let a v podmínkách ve vesmíru, kde by se počítalo s nasazením u kosmických družic by pak mohla sloužit až 28 000 let. Baterie se tak pravděpodobně stanou odolnějšími než spotřebiče, které je využívají.
Při zkombinování dostatečného množství článků a po případném zdokonalení technologie, by bylo možné takto napájet i LED osvětlení a další spotřebiče, které nejsou příliš náročné na energii.
Vzhledem k tomu, že diamant je mnohem tvrdší než třeba nerezová ocel, tak se jedná také o maximálně bezpečnou formu skladování a generování energie. První baterie tohoto typu by měly být dostupné volně v prodeji do dvou let.