Co se ale stane, když takový fanoušek slizu dospěje a stane se z něj vědec? No, hraje si s ním dál a dokonce o něm píše články. Nedávno vyšla studie a možném "robotickém slizu".
I přes to, že je nazván robotickým, tak od skutečného robota má poměrně daleko. Jedná se o směs boraxu a prachu z nedymových (extra silných) magnetů. Že jste něco takového vytvořili i vy sami doma? Je to dost pravděpodobné. Třeba ve VIDA! science centru si něco podobného mohou tvořit děti v rámci školního programu běžně.
Proč se nejedná o robota, jak uvádí studie? No, jednoduše. Je to jen sliz, který musí být přitahován externími silami k tomu, aby se pohyboval. Navíc v těle nemůže zůstat delší dobu, protože by pro něho byl jedovatý.
Zní to jako objev k ničemu, co? Ale ne. Je to první krok k zajímavé metodě, jak dopravovat léky do konkrétních míst - obalené ve slizu, kde budeme muset najít méně toxické látky (nebo postupovat rychle), případně nám sliz může pomoci v jemném a přesném odstraňování předmětů z těla - dýchací či trávicí soustavy.
Takže našeho hračičku se slizem ještě čeká dlouhá cesta plná zábavy a možná i převratných slizových technologií.