Odpověď zní ano i ne. Proč?
Možná jste se již setkali s jevem, kdy učitel fyziky nebo nějaký popularizátor vědy strčil ruku do kapalného dusíku, který má teplotu nižší než -196 °C. Nebo si dokonce touto kapalinou nechal polévat části těla. Přitom ani trošku neucukl a nic se mu nestalo.
Může za to takzvaný Leidenfrostův jev. K němu dochází, když se kapalina setká s velice horkým povrchem. Mezi podkladem a kapalinou se pak vytvoří izolační vrstva páry dané kapaliny. Kapalina se pak povrchu vlastně vůbec nedotkne, ale levituje kolem něj.
Představit si to můžete na rozpálené pánvi, na kterou když dáte pár kapiček vody nebo oleje, tak ani voda, ani olej nepotečou po povrchu, ale budou na pánvi tancovat jako malé kuličky. Pánev se bude zdát být stále suchá.
S kapalným dusíkem je to podobné. Teplota lidského těla je o více než 200 °C vyšší než teplota kapalného dusíku. Proto pro dusík působí naše kůže jako rozpálená pánev a při styku s našim tělem se začne rychle vařit a vytvoří mezi rukou a kapalným dusíkem plynnou ochranu. Ta ovšem vydrží jen krátkou dobu. Ale na ponoření ruky do dusíku a okamžité vytažení to postačí.
A jak je to s tím olovem? Pokud si ruku namočíme do vody a olovo nahřejeme na potřebnou teplotu, pak Leidenfrostův jev vznikne i zde. Kapalná voda, která přijde do kontaktu s olovem o teplotě cca 450 °C se začne prudce vařit a na okamžik vytvoří plynnou izolaci mezi vodou na prstech a rozžhaveným olovem. Tento pokus si na vlastní prst vyzkoušeli bořiči mýtů. Odkaz na konkrétní video najdete v komentářích.
Rozhodně tento pokud ale nezkoušejte doma, nedostatečně zahřáté olovo nebo málo mokrá ruka by mohly způsobit fatální popáleniny. Nemluvě o vylitém žhavém olovu, které by mohlo způsobit požár.
Video - bořiči mýtů (anglicky)