Internetem tak koluje zpráva o tom, že je to velká naděje pro záchranu celého druhů. Zdroje totiž uvádí, že se na celém ostrově vyskytuje posledních 63 - 74 jedinců. Můžou však tato mláďata být skutečnou spásou pro celý druh?
Dosti pravděpodobně ne. Většina suchozemských savců, kteří se svým počtem dostanou pod 500 jedinců je prakticky odsouzena k postupnému zániku. A počet 74 je už opravdu velmi kritický.
Jde o to, že v takové populaci dochází ke křížení geneticky příbuzných jedinců (takzvaný inbreeding). Ten má za následek to, že se u daných jedinců začnou objevovat ve větším množství recesivní (potlačené) geny. Ty s sebou v mnoha případech nesou vážná genetická onemocnění a různé poruchy, které neumožní danému tvoru přežít ve volné přírodě.
Jeden z mála druhů, kterému se inbreeding vyplatil byl gepard, který díky němu získal svůj tvar těla a tím i rychlost. Ten si takzvaným bottleneckem (efektem hrdla láhve) prošel rovnou dvakrát. Jednou před cca 100 000 lety a podruhé před 12 000 lety. Díky tomu jsou si všichni dnes žijící gepardi velice geneticky blízcí. Dokonce imunitní systém u nic nerozezná transplantaci z jiného jedince. Pro zajímavost. U člověka je problém najít vhodného dárce i ve vlastní rodině.
Nicméně zpět k nosorožcům. Vzhledem k jejich rychlosti rozmnožování a nízkému počtu jedinců je dost nepravděpodobné, že by se populace dokázala ještě někdy zvýšit. A to i kdyby nebyli postiženi genetickými chorobami. Tato dvě nová mláďata jsou tak spíše jen nadějí pro to, že tu s námi nosorožci jávští budou o pár let déle.
Zdroje k hlubšímu bádání
Two Extremely Rare Javan Rhino Babies Have Been Seen in Indonesia, Offering New Hope
What Do Real Population Dynamics Tell Us About Minimum Viable Population Sizes?