Představte si svět, kde si místo barvy kočárku vybíráte IQ svého budoucího dítěte v tabulce výsledků. Příběhy prvních klientů amerických startupů, kteří procházejí data svých embryí a hledají v nich budoucího Einsteina, znějí jako vystřižené z dystopického sci-fi filmu Gattaca. To, co bylo donedávna technologickým tabu, se dnes v USA stává komerční realitou pro nejbohatší elitu. Je to ale skutečně úsvit nové éry lidstva, nebo jen extrémně drahý marketingový trik s nejistým výsledkem?
Nová eugenika? Výběr místo editace
Na rozdíl od metody CRISPR, která geny přímo přepisuje, využívá společnost Heliospect Genomics metodu známou jako PGT-P (Preimplantační genetické testování polygenních vlastností). Při procesu umělého oplodnění (IVF) vědci vytvoří přibližně deset embryí, ze kterých následně odeberou vzorek DNA. Místo pátrání po jedné konkrétní genetické vadě se však algoritmy zaměřují na tisíce drobných variací v genomu, tzv. SNP (jednonukleotidové polymorfismy). Tyto drobné střípky skládají dohromady mozaiku komplexních lidských vlastností, jako je inteligence, výška nebo náchylnost k obezitě.
Vědecký reality check: Geny nejsou osud
Marketingové sliby o dětech s IQ 140+ narážejí na tvrdou zeď biologické reality. Vědecké studie, zejména zásadní práce týmu Karavani et al. (2019), ukazují, že predikční schopnosti těchto testů jsou silně omezené. Výběrem z deseti embryí lze statisticky zvýšit IQ budoucího potomka v průměru pouze o 2,5 až 6 bodů. Problém spočívá v tom, že inteligence je vlastnost s extrémně vysokým počtem proměnných. Není určena jedním „genem pro genialitu“, ale interakcí tisíců genů a především vlivem prostředí a epigenetiky. Geny sice určují mantinely, ale to, jak vysoko v nich dítě vyskočí, závisí na stimulaci a výchově.
Etika za milion: Vznik genetické kasty?
Cena za tuto „nadstandardní“ analýzu se pohybuje kolem 50 000 USD (přes 1,1 milionu korun). To vyvolává mrazivé etické dilema: Směřujeme ke společnosti rozdělené na biologickou elitu a zbytek světa? Pokud si bohatí budou moci koupit byť i jen mírný genetický náskok pro své děti, nůžky společenské nerovnosti se rozevřou ještě brutálněji. Navíc je nutné podotknout, že predikční modely jsou trénovány převážně na evropské populaci, což z nich pro ostatní etnika dělá prakticky nepoužitelný nástroj. V České republice i ve většině zemí EU zůstává taková selekce z jiných než vážných zdravotních důvodů nelegální.
Věda nám sice dává nástroje k nahlédnutí do naší biologické knihy, ale zatím neumí zaručit šťastný konec. I v éře genomiky tak nejlepší investicí do inteligence dítěte zůstává kvalitní vzdělání a láskyplné prostředí, nikoliv jen správně zvolená zkumavka.
Chtěli byste znát genetický potenciál svého dítěte dříve, než se narodí, nebo je krása života právě v té nepředvídatelnosti?
Zdroje pro hlubší bádání
The Guardian: US startup charging couples to 'screen embryos for IQ'
Cell / Karavani et al. (2019): Limited utility of screening for polygenic traits
MIT Technology Review: Eugenics 2.0: The dawn of choosing embryos
Nuffield Council on Bioethics: Genome editing and human reproduction