Jak bakterie ovlivňují chuť na sladké
Vědecký tým z univerzity Jiangnan zjistil, že zvýšením počtu určitého střevního mikroba – Bacteroides vulgatus – dokáže u myší zvýšit přirozenou produkci GLP-1. Tento hormon nejen reguluje hladinu glukózy, ale také podporuje pocit sytosti. V těle lidí s diabetem 2. typu však tento mechanismus často selhává – právě proto jsou léky typu semaglutid (Ozempic) tak účinné.
Ve studii vědci prokázali, že metabolity produkované B. vulgatus spouštějí uvolňování GLP-1 a následně i hormonu FGF21, který hraje důležitou roli při snižování chuti na sladké. Tento řetězec událostí vedl u myší k lepší regulaci krevního cukru a nižší preferenci sladkých potravin.
Genetika a mikrobiom jako spojené nádoby
Výzkumníci rovněž zjistili, že pokud myši neměly protein Ffar4, kolonie B. vulgatus se zmenšily, což vedlo k nižší produkci FGF21 a větší chuti na sladké. Analýzy krve 60 diabetiků a 24 zdravých lidí ukázaly, že určité genetické mutace v genu Ffar4 jsou spojené s vyšší konzumací sladkostí – a s vyšším rizikem diabetu.
Tyto výsledky podporují teorii, že náš střevní mikrobiom – a genetické nastavení – společně ovlivňují nejen metabolismus, ale i naše chutě. Agonisté GLP-1, jako Ozempic, také stimulují hormon FGF21, což naznačuje, že přírodní a syntetické cesty by mohly být překvapivě propojené.
Naděje pro budoucnost léčby
Zatím není jisté, zda se výsledky ze studií na myších plně přenesou i na člověka. Výzkum však otevírá dveře nové strategii v prevenci a léčbě diabetu 2. typu – ne přes syntetické hormony, ale přes úpravu střevní mikroflóry a cílenou podporu přirozené hormonální regulace.
Autoři studie tvrdí, že se tím „přibližujeme přirozené strategii pro prevenci diabetu“ – a ukazují, že možná budoucnost léčby nevede jen přes injekce, ale i přes zdravější střeva.
Zdroje k hlubšímu bádání
Free fatty acid receptor 4 modulates dietary sugar preference via the gut microbiota