V době, kdy vědeckému světu dominují data z vesmírných observatoří jako James Webb, se může zdát, že pozemská astronomie ztrácí na významu. Opak je však pravdou. Pozemské dalekohledy disponují nesrovnatelně větší sběrnou plochou zrcadel, kterou na oběžnou dráhu zatím není možné technicky ani finančně dopravit. Zatímco největší vesmírné teleskopy mají průměr zrcadel v jednotkách metrů, na Zemi vyrůstají kolosy jako ELT (Extremely Large Telescope) s průměrem téměř 40 metrů, což jim umožňuje zachytit i ty nejslabší fotony z nejvzdálenějších koutů vesmíru.
Hlavní výhodou pozemních observatoří je jejich technologická flexibilita a dlouhověkost. Zatímco u vesmírných sond je oprava nebo výměna přístrojů po startu prakticky nemožná, u pozemských dalekohledů lze detektory a spektrografy neustále modernizovat podle nejnovějších vědeckých trendů. Tato synergie mezi stabilním pozemským zázemím a specializovanými orbitálními stanicemi je zcela nezbytná pro hluboké studium exoplanet, temné energie i raného vývoje galaxií, přičemž pozemská pracoviště fungují jako neúnavné a výkonné základny moderní astrofyziky.