Obří pavučinové pokrývky, které se občas objeví v australských oblastech, nejsou dílem žádné záhadné události, ale výsledkem hromadné migrace pavouků při povodních. V reakci na zaplavené prostředí se pavouci uchylují k technice zvané „ballooning“, při níž vypouštějí vlákna pavučin, která je vynesou větrem do výše. Tímto způsobem unikají z nebezpečných oblastí a zároveň pokrývají rozsáhlé plochy jemnou pavučinovou sítí.
Fenomenální je především rozsah této adaptace – pavučiny mohou pokrýt celé louky, stromy i budovy, a místy vytvářejí dojem sněhové pokrývky. Nejde však o jeden druh pavouka, ale o kolektivní reakci mnoha druhů najednou. Tento jev názorně dokládá, jak dokonale se příroda přizpůsobuje extrémním podmínkám a jak překvapivě působivé mohou být kolektivní obranné mechanismy malých živočichů.