Gnóze, odvozená z řeckého slova "gnósis" znamenajícího "poznání", představuje komplexní soubor náboženských a filosofických směrů, které se objevily v prvních staletích našeho letopočtu. Tyto směry kladly důraz na esoterické poznání božství a vesmíru, často prostřednictvím osobní duchovní zkušenosti. Původ gnóze lze hledat v synkrezi helenizovaných židovských tradic a řecké filosofie, zejména platonismu. Gnostické nauky často interpretovaly biblické příběhy alegoricky a zdůrazňovaly dualismus mezi duchovním a hmotným světem.
V průběhu 2. století se gnóze vyvinula do různých směrů, z nichž některé byly integrovány do křesťanství, zatímco jiné byly církevními autoritami považovány za heretické. Gnostické texty, jako například Tomášovo evangelium, nabízejí alternativní pohledy na křesťanské učení a často obsahují hluboké metafyzické spekulace. Navzdory pronásledování a potlačování gnostických hnutí v průběhu dějin jejich myšlenky přežily a ovlivnily moderní duchovní směry, včetně hnutí New Age ve 20. století.