Na vrtání rovnou zapomeňte. Tak tenký a dlouhý vrták by se rychle buď zlomil, nebo spálil. Odpovědí je zdánlivě kouzelná technologie zvaná tažení. Na začátku je trubka – o něco větší než jehla – se zkoseným koncem. Taková trubka se postupně několikrát protahuje mezi otvory (tažnicemi) a trny, čímž se zmenšuje a prodlužuje. Po každém průchodu mezi tažnicí a trnem se musí ohřát a nechat vyžíhat. Jinak by totiž při dalším tažení praskla (proč, to si povíme někdy příště).
Na konci procesu (který může kvůli nutnému žíhání trvat i několik dní) je dlouhá a tenká trubička. Ta se ve stroji rozlomí na několik kratších a ty pak putují na broušení. Brousí se natřikrát, pokaždé jinak natočené, aby vznikl skutečně ostrý hrot.
Bronami, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons, upraveno
Výsledkem je pak mrňavá ostrá jehla, kterou všichni známe a milujeme. Tak co, těšíte se na další odběr krve nebo očkování? Věřím, že ano. Nejenže je to dobře pro vaše zdraví, ale zároveň můžete obdivovat technologický um stojící na vznikem toho fascinujícího nástroje.
Zdroje k hlubšímu bádání:
- How it's made: Hypodermic Needles
- NOVOTNÝ, Jiljí et al. Technologie I: (slévání, tváření, svařování a povrchové úpravy). Vyd. 2. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2001. 227 s. ISBN 80-01-02351-6.