Naše planeta už zažila pět masových vymírání a podle vědců se možná vlivem klimatických změn a ztráty biodiverzity nacházíme uprostřed šestého. Pokud by lidstvo náhle zmizelo z povrchu zemského, ať už kvůli asteroidu nebo vlastním chybám, uvolnilo by se místo pro nového vládce. Podle evolučních biologů jsou žhavými kandidáty na vybudování další civilizace tvorové, které dnes běžně vídáme spíše v sushi restauracích: chobotnice.
Od mořského dna k podmořským metropolím
Chobotnice už dnes disponují neuvěřitelnými schopnostmi, které je k převzetí pomyslného žezla předurčují. Mají vysoce vyvinutý nervový systém, který vědci přirovnávají k obrovskému centru pro zpracování dat. Díky dvěma obrovským očím a osmi mimořádně obratným chapadlům dokážou s prostředím manipulovat na úrovni, o které se jiným zvířatům jen zdá. I když jsou například vrány velmi chytré, chybí jim zručnost. Naproti tomu chobotnice už ve volné přírodě používají nástroje. Nosí si s sebou skořápky kokosových ořechů jako brnění a mobilní úkryt. V zajetí pak spolehlivě řeší složitá bludiště a dokonce utíkají ze svých nádrží, aby „navštívily“ chobotnice v sousedních akváriích.
Energie z přílivu a hydrotermálních pramenů
Kdyby se chobotnice staly dominantním druhem, na rozdíl od savců by jejich evoluce nepokračovala na souši. Vzhledem k absenci páteře by jejich případné metropole musely vznikat hluboko v oceánech nebo v pobřežních vodách. Aby však taková civilizace mohla vzkvétat, musela by si osvojit levný a spolehlivý zdroj energie. Podle biologů z Oxfordské univerzity by pobřežní druhy mohly jednou využívat sílu přílivu a odlivu, zatímco ty hlubokomořské by čerpaly energii z hydrotermálních průduchů na dně oceánu.
Největší překážka: Kultura a sklony ke kanibalismu
Inteligenci i zručnost mají na rozdávání, ale k vytvoření společnosti podobné té lidské jim chybí to hlavní: sociální vazby. Chobotnice jsou od přírody spíše samotáři a občasné sklony ke kanibalismu jim na společenském kreditu nepřidávají. Zásadním problémem je také fakt, že mláďata nevyrůstají pod dohledem rodičů, takže si nemohou předávat zkušenosti a budovat tak kulturu v pravém slova smyslu. Aby mohly vzniknout chobotničí města, musel by tento druh začít žít pospolu a rozvinout mezigenerační učení. Ačkoliv k takové sociální změně za desítky milionů let nedošlo, svitla nedávno naděje. Vědci objevili druhy chobotnic, které již dnes tvoří komunity o deseti a více členech.
Zničíme jim šanci dřív, než lidstvo zmizí?
Osminozí géniové to ale nebudou mít jednoduché. Smutnou ironií je, že dopady lidské činnosti, jako je znečištění, globální oteplování oceánů, mikroplasty a nadměrný rybolov, mohou evoluční potenciál chobotnic nenávratně poškodit ještě dřív, než vůbec dostanou šanci zazářit. A pokud neuspějí ony? Podle některých odborníků by se nečekaným vítězem šestého masového vymírání mohly stát nezdolné hlístice. Nebo, jak sází jiní vědci, svět nakonec ovládnou hejna inteligentních papoušků kakadu.
Zdroje pro hlubší bádání