Nejprve však měli za to, že našli pouze směs bince a divných sedimentů na dně moře. Dokud nepřipluli blíž. Zjistili, že se jedná o opravdový poklad.
Vě hloubce 5,4 km našli více než 750 zubů. Mnoho z nich bylo opravdu miliony let starých (včetně zubů předka megalodona), ale našly se zde zuby poměrně současných žraloků a dvou příbuzných druhů žraloka bílého.
Megalodon byl největším druhem žraloka, který žil na Zemi před 23 až 3,6 miliony lety. Délky dosahoval až 20 metrů a žraloka bílého by si tak dnes dal jako jednohubku.
Proč se v místě nenašly celé kostry žraloků? Je to tím, že kostra žraloků je z měkčí tkáně než kosti ostatní obratlovců - jedná se o chrupavku. Ta není schopná tolik odolat působení vnějším podnětům a málokdy se zachová a fosilizuje. Naopak žraločí zuby jsou kožního původu a postupně tvrdnou a stávají se odolnějšími. Tento materiál pak snadno odolá vrubu času a vnějším podmínkám. Navíc žraloci mají díky kožnímu původu zubů prakticky neomezenou regeneraci a každý vypadený zub nahradí zub novy, zatímco se začne v pozadí tvořit další řada zubů. Zuby jsou tak často to jediné, co z žraloka zbyde po jeho úhynu.
Míst, na kterých bylo nalezené velké množství žraločích zubů je na Zemi více. Není to tím, že by žraloci plavali umírat na konkrétní místo, ale tím, že zuby jsou opravdu odolné, tak putují tisíce a miliony let oceánem a pravidelné mořské proudy je většinou zanesou na podobná místa, kde se miliony let ukládají, dokud je člověk nevyzvedne.
Nicméně nález takovéhoto množství zubů a z různých období života je opravdovým unikátem.
Zdroje pro hlubší bádání
Scientists Discovered Something Morbidly Mysterious at The Bottom of The Indian Ocean