Jeho jméno je Eos – podle řecké bohyně ranního úsvitu. A právě jako úsvit se i tento mezihvězdný oblak nyní vynořil z tmy díky moderní technologii a novému pohledu na stará data. Není to jen tak ledajaký oblak: je padesátkrát větší než Měsíc na obloze a obsahuje hmotu odpovídající 5 500 Sluncím.
Astronomové ho dlouho přehlíželi, protože neobsahuje obvyklé množství oxidu uhelnatého – plynu, který jinak pomáhá podobné útvary ve vesmíru odhalit. Eos se prozradil až díky jemnému ultrafialovému záření, které vydává jeho vodíkový obsah po ozáření okolními hvězdami.
Skrytý prostor pro nové hvězdy?
Ačkoliv je Eos typem oblaku, kde běžně vznikají nové hvězdy, zdá se, že v jeho nitru vládne klid. Žádné mladé hvězdy zde nejsou. To z něj dělá jakýsi „kosmický skanzen“, který vědcům umožňuje studovat, jak takové oblaky vypadají ještě před tím, než v nich začne zářit nová generace hvězd.
Je to vzácná příležitost: podívat se zblízka na molekulární oblak ve fázi života, která většinou uniká naší pozornosti. A také připomínka, že náš vesmír je stále plný neznámého – i v našem kosmickém sousedství.
Srovnání Eos a Slunce
Zdroje k hlubšímu bádání
A nearby dark molecular cloud in the Local Bubble revealed via H2 fluorescence
Searching for star formation towards the Eos molecular cloud (zatím nerecenzováno)