Tělo houby - takzvané mycelium se nachází pod povrchem a prorůstá půdou, dřevem či na fotografii agarem na Petriho misce. Jedná se bílá vlákna. U stopkovýtrusných hub (to je ta skupina, kterou sbíráme v lesích) pak vyrůstají nad povrch pouze plodnice. Jejich jediným úkolem je rozšířit do okolí výtrusy.
Životní cyklus hub
Výtrusy jsou drobné zárodky hub, které mohou být rozfoukány větrem do okolí. Jakmile dopadnou do vhodné půdy, začnou se rozrůstat a vytvoří vlákna - hyfy. Samčí a samičí hyfy se mohou následně propojit a vyměnit si část genetické informace - tím se zachová různorodost organismu a možnost evolučního vývoje hub. Ze spojení hyf vyrůstá nové mycelium - tedy samotné tělo houby, které nasává vodu, spotřebovává živiny a udržuje veškeré metabolické procesy.
Teprve pokud jsou vhodné podmínky, tak z mycelia vyrostou plodnice, které mají opět jediný úkol - rozesít výtrusy do širokého okolí. Právě plodnice sbíráme pro náš pokrm, protože se jedná o část houby, která je kompaktní a snadno sbíratelná.
Magické čarodějné kruhy
V lesích se můžete občas setkat se zajímavým fenoménem tzv. čarodějných kruhů. Ezotericky zaměření lidé tato místa vnímají jako magická či obsahující nějakou formu speciální energie. Nicméně pro vysvětlení nemusíme zabíhat do fantasy světa.
Jde o to, že mycelium se přibližně rovnoměrně rozrůstá do svého okolí a plodnice tvoří právě na svém okraji. Houba se tak snaží stále expandovat dál od svého těla a současně do míst, kde je dostatek živin. Nedává tak smysl, aby tvořila plodnice jejíž výtrusy by padaly na její vlastní tělo. S postupem let se tak vytvoří kruh, který obsahuje plodnice jedné jediné houby.
Největší a nejstarší kruhy
Na kopcích v okolí oblasti Stonehenge v Británii se vyskytují kruhy, které mají v průměru 100 metrů a jejich stáří je odhadováno na 300 let. Největší známý kruh má dokonce průměr 1 km a je starý 700 let. V Česku má největší doposud nalezený kruh průměr 270 cm. Možná to je tím, že dřív, než se tato houba stihne rozrůst, tak ji celou spořádáme.
Zdroje k hlubšímu bádání
KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productios, 1998 - S. - 21.