Definice života
Výše zmíněný citát Iana Malcolma z Jurského parku vystihuje vlastně veškerou podstatu života a toho, čím se život liší od zbytku vesmíru. Adaptace. Vědci se nyní zaměřili na zkoumání toho nejzajímavějšího způsobu adaptace, a to je zamrznutí v čase.
Tisíciletý spánek
Na Zemi existují rostlinná semena palmy judské, stará 2000 let, a přitom jsou stále schopna vyklíčit. V roce 2012 se ruským vědcům povedlo v permafrostu (trvale zmrzlé půdě) najít plody silénky (Silene stenophylla), staré cca 20 000 až 40 000 let. Ty byly aktivitou zvířat výrazně poškozeny, ale z jejich zárodečné tkáně byly vypěstovány plně funkční rostliny v laboratorních podmínkách. Navíc plody takto uměle oživených rostlin vykazovaly 100% klíčivost. Pro srovnání současně žijící druhy Silene stenophylla vykazují klíčivost pouze 90 %.
Ukazuje se tak, že živé organismy jsou schopny žít tisíce let v klidovém stavu, a jakmile získají příznivé podmínky, tak opět obnoví veškeré funkce. Je to fascinující fenomén, protože například poločas rozpadu DNA u kostí je kolem 500 let.
Dormance u živočichů
Tento stav, kdy živý organismus omezí své životní pochody, aby přežil, se nazývá dormance. Stav dormance se objevuje také u bakterií nebo virů, které mohou přežít tisíce let – velké množství jich opět bylo objeveno v permafrostu. Tento zajímavý způsob přežití se objevuje i u živočichů.
Háďátko obecné (Caenorhabditis elegans) je oblíbeným modelovým organismem vědců a jedná se o celosvětově rozšířenou hlístici. Právě u tohoto druhu byla pozorována také schopnost dormance, a navíc máme pečlivě zmapovaný jejich genom. Vědci tak srovnávali skupiny háďátek geneticky nakloněných ke vstupu do dormance více a méně a skupinu, která nebyla schopna žádné dormance. Čtvrtou skupinu pak tvořili běžní červi bez přirozené selekce.
Všechny skupiny následně musely soupeřit o potravu s jejich běžným konkurenčním druhem Caenorhabditis briggsae. Pomocí dat z těchto experimentů pak provedli miliony počítačových simulací, aby určili, zda by jeden druh dohnal druhý k vyhynutí v dlouhodobém horizontu, nebo zda by mohly oba druhy koexistovat v různých podmínkách prostředí.
Dormancí k lepší budoucnosti
Druhy, které byly schopny dormance, vykazovaly vyšší míru přežití obou konkurenčních druhů. Dormance se tak podílí na udržení lepší stability prostředí a zachování větší diverzity. Druhy byly schopny vzájemně koexistovat ve vyšším rozsahu změny teplot a odolávat lépe změnám v prostředí.
Schopnost dormance tak poskytne obrovskou výhodu v nadcházejících letech, kdy planetu čekají obří teplotní výkyvy vlivem změny klimatu. Jedná se totiž o účinnější a okamžitou adaptaci.