Viry jsou vnitrobuněční parazité, kteří nejsou schopni vlastního života. Aby se mohl virus rozmnožit, potřebuje svou genetickou informaci vložit do buňky. Daná buňka vezme genetickou informaci viru za vlastní a podle receptu v této informace začne vyrábět těla nových virů. Ve chvíli, kdy je buňka plná nových virů, tak praskne a viry mohou napadnout své okolí.
Jak je možné, že jsme až nyní objevili tak enormní množství virů? Většina virů je opravdu těžko pozorovatelná - jsou mnohonásobně menší než buňky, které napadají a jejich pozorování je tak velmi obtížné. Na univerzitě v Tel Avivu však vyvinuli software, který rozezná mezi DNA hostitelského organismu (který je virem napaden) a viru samotného. Díky tomu bylo možné zpracovat obrovské množství vzorků touto výpočetní technikou a nebylo nutné analyzovat vzorky pod elektronovým mikroskopem, zkoumáním a porovnáváním jednotlivých DNA samostatně vědci či jinou zdlouhavou a složitou metodou.
Je třeba se bát nové epidemie? Ano i ne. Ano, další epidemie či pandemie může přijít kdykoliv, nicméně s tímto výzkumem nebude mít příliš společného. Vědci analyzovali vzorky z běžně dostupných míst. Navíc většina virů napadá bakteriální buňky, které mají naprosto odlišnou stavbu těla a povrch buněk než jsou lidské buňky. Pro nás jsou pak tyto viry neškodné. Naopak nám často pomáhají v obraně před přemnožení některých bakterií v těle.
Nicméně je dobré znát, jaké organismy žijí kolem nás, a jak je můžeme využít právě v boji proti jiným patogenům, nebo vědět, na jaké útoky máme být připraveni.
Zdroje k hlubšímu bádání
Expansion of the global RNA virome reveals diverse clades of bacteriophages