Igelitem samotným to samozřejmě není. Dozrávání ovoce je totiž řízeno hormonálně. Například u banánů, jablek, rajčat a většiny druhů peckovin řídí dozrávání hormon ethylen. Ten je za běžných podmínek v plynné formě. To je u hormonů opravdu výjimka. Proto jej rostlina musí neustále k ovoci dopravovat. Ve chvíli kdy se dostane na povrch ovoce, tak unikne do atmosféry.
Banány, aby přežily transport z velkých dálek, se sklízejí nezralé. V cílové destinaci se pak zavřou do komor s vyšším obsahem ethylenu ve vzduchu. Tím se docílí toho, že banány dozrají i přes to, že jim hormon rostlina dále nedodá.
Určité množství hormony v ovoci zůstává i při jeho sklízení. Tím, že jej už dále ale nedodáváme, tak se zpomalí jeho zrání. Když dané ovoce vložíme do pytlíku, tak se zachytí uvolněný ethylen, který zůstane v okolí ovoce a neunikne do atmosféry a tím se proces zrání opět urychlí. To je důvod, proč řada ovoce dozraje dříve v igelitovém pytlíku než na volném vzduchu, kde se koncentrace hormonu v plodu neustále snižuje.
Ethylen je jednoduchá molekula obsahující 2 uhlíky a 4 vodíky (C2H4). V rostlinách však řídí mnoho procesů - dozrávání plodů, zpomaluje protahování stonků, ale naopak způsobuje jejich tloustnutí, urychluji opadávají květů a listů a například podporuje růst přídavných kořenů některých rostlin.