Novinky
Článek Zatmění slunce a perseidy v dokonale temné obloze Článek Meteorit propadl střechou v New Jersey a skrýval v sobě recept na život Kolagen v kostech gigantického sauropoda Když zelené řasy porazí miliony dolarů Tajemství římského dvanáctistěnu: Rituální artefakt, nebo ničivá munice? Článek Kolik šálků kávy denně je podle kardiologů skutečně bezpečných? Evoluční biologie turismu: Proč cestujeme a tvoříme davy? Článek Obří struktura tyčící se nad Mléčnou dráhou. Po 40 letech vědci konečně vyřešili její záhadu Předstupeň aterosklerózy: Jak intervalový trénink omlazuje cévní endotel Článek Opice řeší geometrické hádanky jako malé děti a věda neví, co si o tom myslet Evoluce nás ve stáří ignoruje: Potvrzení teorie selekčního stínu Jsme z hvězdného prachu: Jak hvězdy ukovaly prvky pro život Vesmírný sprint: Raketový rekord bez kapky biologie Evoluce jazyka: Jak recyklace slov šetří naši paměť Jaderné reaktory hluboko v podzemí nakrmí hladovou AI Evropský paradox veder: Chybějící klimatizace zabíjí tisíce seniorů Článek Zatmění slunce a perseidy v dokonale temné obloze Článek Meteorit propadl střechou v New Jersey a skrýval v sobě recept na život Kolagen v kostech gigantického sauropoda Když zelené řasy porazí miliony dolarů Tajemství římského dvanáctistěnu: Rituální artefakt, nebo ničivá munice? Článek Kolik šálků kávy denně je podle kardiologů skutečně bezpečných? Evoluční biologie turismu: Proč cestujeme a tvoříme davy? Článek Obří struktura tyčící se nad Mléčnou dráhou. Po 40 letech vědci konečně vyřešili její záhadu Předstupeň aterosklerózy: Jak intervalový trénink omlazuje cévní endotel Článek Opice řeší geometrické hádanky jako malé děti a věda neví, co si o tom myslet Evoluce nás ve stáří ignoruje: Potvrzení teorie selekčního stínu Jsme z hvězdného prachu: Jak hvězdy ukovaly prvky pro život Vesmírný sprint: Raketový rekord bez kapky biologie Evoluce jazyka: Jak recyklace slov šetří naši paměť Jaderné reaktory hluboko v podzemí nakrmí hladovou AI Evropský paradox veder: Chybějící klimatizace zabíjí tisíce seniorů
Vše →

Vakovlk tasmánský: Opravdu vyhynul, nebo se skrývá v divočině?

Vakovlk tasmánský: Opravdu vyhynul, nebo se skrývá v divočině?
Úvodní fotografie vygenerována pomocí umělé inteligence

29.10. 2019 · Pavel Daněk

Australská vláda nedávno oznámila osm hlášení o pozorování tohoto jedinečného vačnatce! Poslední exemplář vakovlka tasmánského zemřel v zoologické zahradě roku 1936, a za vyhynulého byl oficiálně prohlášen v roce 1982.

Vakovlk tasmánský. Autor:  Baker; E.J. Keller.

Záhadná pozorování a nová naděje

V poslední době se však množí svědectví o spatření tvora, který připomíná lišku s ocasem kočky. Zprvu byla tato hlášení vnímána spíše jako obdobná oznámením o Yetim či Lochnesské příšeře. Fotografie, které měly vakovlka zachytit, nejsou příliš kvalitní, a je možné, že zobrazují nemocnou lišku nebo jiného živočicha.

Přesto se některé popisy a nezávislá hlášení shodují v mnoha podrobnostech a důvěrně odpovídají vzhledu vakovlka. Dokonce se objevily zprávy o spatření mláďat, což by naznačovalo existenci životaschopné populace. Expert na vakovlky Col Bailey v rozhovoru pro australskou stanici ABC uvedl:
"Jsem si jistý, že nejsou vyhynulí…"

Jak vakovlci zmizeli z povrchu Země?

Vakovlk byl na australské pevnině vyhuben už před tisíci lety, když na kontinent dorazil pes dingo. Lidé navíc aktivně lovili vakovlky, což vedlo k drastickému úbytku jejich populace. Naštěstí na ostrově Tasmánie přežívali dál, protože tam neměli přirozené nepřátele.

Další rána však přišla v 19. století, kdy byli vakovlci obviňováni z útoků na ovce. Zemědělci je začali cíleně vybíjet a vláda dokonce vypsala odměny za jejich ulovení. Později se ukázalo, že útoky na ovce byly velmi vzácné, protože vakovlci k lovu těchto zvířat nebyli fyzicky uzpůsobeni. Bohužel, v té době už bylo příliš pozdě – jejich populace byla kriticky nízká.

Poslední známý vakovlk zemřel 7. září 1936 v zoologické zahradě.

Co přinese budoucnost?

Pokud by vakovlci skutečně přežívali ve velmi malé populaci, bylo by klíčové je přísně chránit a zajistit, aby se jejich populace zotavila. I tak by však mohlo být příliš pozdě, protože genetická rozmanitost by mohla být extrémně nízká.

V následujících letech snad moderní technologie pomohou zjistit, zda vakovlci stále žijí v odlehlých tasmánských lesích. Do té doby zůstává jejich existence jednou z největších zoologických záhad současnosti.

Do oblíbených a komentářů mohou přispívat registrovaní uživatelé.

Komentáře

0