Předem je třeba zmínit to, že zvířata mají vlastní pud sebezáchovy a požár se nešíří tak rychle, aby většina z nich nemohla utéct. O ptáky, kteří mohou létat, savce, kteří mohou běžet a hmyz, který může uletět se tolik bát nemusíme. Samozřejmě je les také plný organismů, kteří utéct nemohli, ale bohužel i to je součástí života.
Pak jsou zde rostlinné porosty, které rozhodně utéct nemohly. Ty to bohužel odnesly ve velkém. Nicméně porosty v národním parku nebyly ideální pro současné období klimatických změn. Navíc se příroda potýkala s přemnožením kůrovce, který ji značně poškodil. Dá se říct, že tento požár může do budoucna národnímu parku prospět.
Jakmile půda vychladne, začnou ji okamžitě osidlovat takzvané pionýrské organismy - různé trávy, kopřivy, ale třeba i břízy nebo osiky. To jsou náletové dřeviny, které se na místo dostanou přirozeně jako první. Dále bude třeba s místy, kde budou lesníci moci pracovat jinak než doposud. Je třeba, aby skladba lesa byla více připravena na nadcházející suchá období.
Budoucí les by měl být hodně diverzifikován a měl by obsahovat odolné stromy, které zvládají suchá období - příkladem jsou třeba duby. Porost by však měl být smíšený s převahou listnatých stromů.
Ano jedná se o velmi smutnou událost, která stála život mnoho organismů, ale je třeba myslet na to, že život si vždycky najde cestu a nyní máme možnost učinit národní park odolnější. Tím ovšem nenabádáme, abyste rozdělávali ohniště na dalších místech a zakládali další požáry za účelem obnovení jiné krajiny - tu lze obnovit i bez vypálení několika hektarů porostu.