Paleontologické analýzy fosilií antarktického praptáka rodu Vegavis prokázaly, že zhruba 69 milionů let staré pozůstatky patří nejstarším známým anatomicky moderním ptákům. Pomocí počítačové tomografie vědci zrekonstruovali asymetrické zpěvné ústrojí a zjistili, že tito opeřenci dokázali vydávat kejhavé zvuky podobné dnešním kachnám. Nedávné objevy dokonale dochovaných lebek a popis nových druhů z let 2025 a 2026 jasně potvrdily zařazení rodu do korunové skupiny ptáků, konkrétně do přímé příbuznosti dnešních vrubozobých.
Tento objev zásadně přepisuje chápání ptačí evoluce, jelikož dokládá, že linie moderních ptáků byly globálně rozšířené a ekologicky diverzifikované dávno před vyhynutím neptačích dinosaurů. Přítomnost pravěkých ptáků v chladných oblastech tehdejší Antarktidy ukazuje na jejich pokročilou fyziologii, rychlý metabolismus a schopnost efektivní termoregulace. Evoluční trendy, jako je úplná ztráta zubů a zmenšování těla pro efektivní let, jim pravděpodobně poskytly klíčovou adaptivní výhodu k přežití masového vymírání na konci křídové periody.