Nová paleoanatomická srovnání vyvrátila starší hypotézy, podle kterých sloužily až 165 cm dlouhé hřbetní výběžky obřího teropoda (Spinosaurus aegyptiacus) jako opora masivního tukového hrbu nebo úponové sítě pro držení hlavy. Analýza povrchové textury a cévního zásobení (vaskularizace) kostních výběžků naopak prokazuje, že se nejednalo o volné rohovité útvary, ale že mezi nimi byla prokazatelně napnuta souvislá kožní struktura (hřbetní plachta). Tukový hrb, jaký známe u dnešních savců, by u spinosaura radikálně narušil centrum rovnováhy a znemožnil jeho pohyb.
Tato zjištění posouvají chápání fyziologie a ekologie jednoho z největších dravých dinosaurů. Souvislá plachta prokrvené měkké tkáně mohla fungovat jako masivní termoregulační plocha, prvek pro vnitrodruhovou vizuální signalizaci, nebo jako hydrodynamický stabilizátor při lovu v mělké vodě. Výsledky rovněž ukazují limity přenášení anatomických modelů současných velkých savců (kde hřbetní hrboly kompenzují masivní lebky) na biomechanicky zcela odlišné plazí predátory s relativně lehkou stavbou lebky.