Záhada rotujícího lívance
Naše domovská galaxie Mléčná dráha vypadá na fotografiích jako rotující větrník, lívanec nebo létající talíř. Když však vědci propočítali rychlost její rotace, narazili na obrovský problém. Galaxie se točí tak rychle, že by se správně měla okamžitě rozletět do všech stran jako ohňostrojový větrník během oslav. Vesmírný domov lidstva je přesto stabilní už miliardy let a nikdo přesně neví proč.
Astronomové proto přišli s teorií, že kolem Mléčné dráhy existuje jakési neviditelné halo tvořené novou formou hmoty. Tato takzvaná temná hmota je zcela neviditelná, ale váží desetkrát více než běžná hmota. Věda je v koncích, protože o její skutečné podstatě nemá lidstvo sebemenší tušení. Kdo tuto hádanku vyřeší, získá okamžitě Nobelovu cenu a stane se dalším Einsteinem.
Teorie strun aneb Vesmírná hudba gumiček
Profesor Michio Kaku vidí řešení v teorii strun. Podle této vědecké hypotézy nejsou základní stavební kameny reality (jako jsou elektrony, protony a neutrony) žádné pevné kuličky. Pokud by se tyto částice extrémně zvětšily, spatřili bychom pouze drobné vibrující gumičky neboli struny.
Všechny subatomární částice jsou jen hudbou vibrujících strun. Když vezmete strunu a rozvibrujete ji, můžete vytvořit nekonečné množství různých frekvencí. Podstata samotné reality je založena na strunách vibrujících v jedenáctirozměrném hyperprostoru.
Celá chemie a veškeré prvky světa jsou podle profesora Kakua pouhou hudbou. Zatímco běžná hmota představuje základní nejnižší tóny, temná hmota je prostě jen vyšší hudební tón z další oktávy, který obklopuje naši galaxii.
Temná energie a bublinková koupel multivesmíru
Záhadami opředená temná hmota navíc není jediným tajemstvím. Ve vesmíru existuje ještě mocnější síla, kterou fyzici nazývají temná energie. Jedná se o energii prázdnoty, která způsobuje neustálé rozpínání celého vesmíru. Současná věda dokáže skvěle popsat vše, co se dělo od zlomku vteřiny po velkém třesku až po samotný konec vesmíru, ale v samotném okamžiku stvoření se všechny dosavadní teorie hroutí.
Fyzici se proto rozdělili na několik táborů. Jedni věří v neustálé cykly rozpínání a smršťování, kdy po velkém křachu následuje nový velký třesk. Druhá skupina vědců se přiklání k teorii multivesmíru. Náš svět si lze představit jako jednu jedinou bublinu v obří bublinkové koupeli plné paralelních vesmírů. Tento koncept, který v současnosti masivně využívají komiksové filmy, má reálné základy v matematických modelech teoretické fyziky.
Červí díry a zkratky v časoprostoru
Pokud žijeme v multivesmíru, jednotlivé bubliny se mohou občas dotknout nebo propojit. Místo jejich spojení se nazývá červí díra, což je jakási brána skrz prostor a čas. Jako první o takovém konceptu psal matematik Charles Dodgson pod pseudonymem Lewis Carroll v knize Alenka v říši divů, kde zrcadlo posloužilo jako brána do jiného světa. V roce 1935 pak o možnosti existence bran do paralelních světů poprvé oficiálně hovořil sám Albert Einstein.
Moderní fyzika tyto červí díry dokáže matematicky modelovat. V budoucnu by mohly lidstvu posloužit jako dokonalá zkratka v časoprostoru k prolomení bariéry rychlosti světla a k dosažení vzdálených hvězd. Profesor Kaku spekuluje, že pokročilé mimozemské civilizace možná tyto interdimenzionální brány již dávno využívají, což by vysvětlovalo, jak dokážou překonávat nepředstavitelné vesmírné vzdálenosti.
Zdroje pro hlubší bádání
Michio Kaku on Dark Matter, String Theory, and UFOs