Zapomeňte na Slunce, ideální hvězda má oranžovou barvu
Hledání dokonalého světa musí začít u dokonalé hvězdy. Naše Slunce patří mezi žluté trpaslíky. Tyto hvězdy ale umírají relativně brzy a s přibývajícím věkem neustále zvyšují svou teplotu. Zemi tak zbývá jen pár miliard let života. Naopak červení trpaslíci žijí téměř věčně, ale jejich planety musí obíhat příliš blízko, což způsobuje vázanou rotaci a smrtící dávky radiace. Zlatou střední cestou jsou oranžoví trpaslíci. Jejich energetický výdej je neuvěřitelně stabilní, radiace mnohem méně agresivní a žijí desítky miliard let. Život by tak měl obrovský prostor pro svůj nerušený evoluční vývoj.
Recept na superobyvatelný svět a jeho dokonalé štíty
Ideální planeta pro život musí být o něco větší než Země. Poloměr větší zhruba o třetinu přinese mnohem více prostoru pro rozvoj organismů. Vyšší gravitace by sice znamenala, že byste se cítili těžší, ale silnější přitažlivost udrží podstatně hustší atmosféru. Aby se z takového světa nestala horká a mrtvá pustina podobná dnešní Venuši nebo Marsu, potřebuje dva naprosto kritické obranné mechanismy. Prvním je masivní rotující kovové jádro generující mocné magnetické pole, které odrazí kosmickou radiaci. Druhým je aktivní desková tektonika. Pohyb litosférických desek funguje jako planetární termostat. Zabraňuje apokalyptickým sopečným erupcím, odstraňuje z povrchu přebytečný oxid uhličitý a neustále recykluje životně důležité minerály.
Souostrovní ráj bez zničujících pouští
Zásadní nevýhodou Země je sdružování pevniny do obřích kontinentů. Hluboko ve vnitrozemí tak vznikají suché a nehostinné pouště. Náš pomyslný ideální svět by měl pevninu roztříštěnou do obrovského množství menších kontinentů a milionů ostrovů. Tím vznikne nekonečná spleť pobřežních linií, kde se setkává slaná voda se souší. Žádná pevnina by nebyla příliš daleko od životodárné vlhkosti. Průměrná teplota by zde mohla být o pět stupňů Celsia vyšší než na naší planetě. Celý povrch by tak připomínal bujné tropické deštné pralesy, které i na Zemi překypují naprosto fascinující druhovou rozmanitostí.
Létající obři v husté atmosféře a mělké oceány plné světla
Díky silnější gravitaci by taková planeta disponovala velmi hustou atmosférou s vyšším podílem kyslíku. V kombinaci s vysokou vlhkostí a častými dešti by nehrozily fatální lesní požáry, ale život by získal neuvěřitelný energetický doping. Zvířata by měla rychlejší metabolismus a díky hustému vzduchu by i tvorové obřích rozměrů dokázali bez větších obtíží létat. Voda na této planetě by neměla tvořit bezedné propasti plné temnoty, jako je tomu u nás. Mnohem výhodnější by byly mělké oceány tvořené kontinentálními šelfy s hloubkou maximálně dvě stě metrů. Do takové vody snadno pronikne sluneční světlo, což by vedlo ke vzniku gigantických korálových měst a podmořských lesů obývaných stovkami milionů rozmanitých živočišných druhů.
Kolébka pro nespočet inteligentních civilizací
Na takovém dokonalém tělese by vznikly natolik pestré podmínky, že by se inteligence mohla vyvinout hned na několika místech současně. Možná by tam paralelně vzkvétala impéria stavící svá města z kamene, dřeva nebo i jiných exotických materiálů. Možná někde ve vesmíru, u klidného oranžového trpaslíka, podobný ráj plný nekončícího života opravdu existuje a naše modrá tečka by mu připadala jen jako chladná, nehostinná a poloprázdná kamenitá koule.
Zdroje pro hlubší bádání
Kurzgesagt na YouTube
Superhabitable Worlds (Astrobiology Journal)
In Search for a Planet Better than Earth (Astrobiology Journal)