Objev v šuplíku, ne na poušti
Když si lidé představí dinosaury, naskočí jim obři s dlouhými krky, obrovští rohatí býložravci nebo největší suchozemští predátoři v historii planety. O mnohem menších tvorech, kteří se jim proháněli kolem nohou, ale víme mnohem méně. Jejich pozůstatky se totiž fosilizovaly vzácněji a badatelé navíc dlouhodobě upřednostňují velké, efektní kosti a lebky před drobnými útržky.
Nick Longrich, paleontolog a evoluční biolog z University of Bath, se svým týmem tento nedostatek pozornosti chtěl napravit. Vydali se hledat do muzejních sbírek, kde čekali, že najdou dospělé exempláře menších druhů dinosaurů. Práce je nakonec, poněkud ironicky, přivedla zpátky k těm největším.
Jedna z drobných kůstek vypadala na první pohled jako třetí nártní kost (prostřední kost nohy) nějakého teropoda. Při bližším zkoumání ale bylo jasné, že nepatřila dospělému zvířeti. Povrch kosti byl neobvykle pórovitý, což je stopa po hustém systému drobných cévek, které během růstu zásobují kost krví a živinami. Tento znak je typický právě pro nedospělé jedince.

Drobná nártní kůstka, která to všechno odstartovala (Longrich et al., Biology, 2026)
Nejmenší T. rex, jaký byl kdy nalezen
Po porovnání s dalšími fosiliemi z podobného období dospěl tým k jedinému možnému závěru. Šlo o nártní kost naprosto maličkého T. rexe, vůbec nejmenšího jedince tohoto druhu, jaký byl kdy zdokumentován.
Tento objev odstartoval systematické pátrání po dalších podobných kůstkách a zubech. Ukázalo se, že hned několik dalších fragmentů patří právě líhnoucím se tyranosaurům. Podle paleontologa Erica Snivelyho z Oklahoma State University bylo nejpřekvapivější, jak moc se kost mláděte podobala kosti obřího dospělce, jen byla úžeji stavěná vzhledem ke své délce. I zuby byly zavalité a opotřebené, mláďata tedy zřejmě už drtila kosti kořisti podobně jako desetitunový dospělý jedinec drtící kosti obřího Triceratopse.
Vědci pečlivě vyloučili možnost, že by šlo o kosti druhu Nanotyrannus, drobného tyranosaurovitého dinosaura, který bývá s mláďaty T. rexe zaměňován. Vyloučena byla také varianta, že by fosilie patřily nevylíhnutým embryím.
Mládě velikosti kočky
Podle nových odhadů měřil hlavní zkoumaný exemplář asi 75 centimetrů a vážil kolem 2,5 kilogramu. Po přepočtu na okamžik vylíhnutí mohlo mládě vážit dokonce jen 1,7 kilogramu. To je výrazně méně, než naznačovaly dřívější odhady, podle kterých mohli tyranosauři při líhnutí měřit až metr.
Z této nové velikosti mláďat dokázal tým zpětně odhadnout i velikost vajec, ze kterých se líhla. Ta byla, vzhledem k obřím rozměrům dospělé samice, překvapivě malá. Žádné kompletní ani jednoznačně potvrzené vejce T. rexe se přitom dosud nikdy nenašlo.

Srovnání velikosti čerstvě vylíhlých mláďat Tyrannosaura rexe a současné kočky. (Longrich et al., Biology, 2026)
Proč malá vejce znamenají velký houf mláďat
Malá vejce ukazují na jednu důležitou věc: samice T. rexe zřejmě kladla poměrně velké snůšky, podle odhadu autorů studie kolem 20 až 30 vajec najednou. A to má zásadní důsledky pro to, jak si představujeme reprodukční strategii těchto zvířat.
Živé organismy obecně sázejí na jednu ze dvou širokých strategií rozmnožování. Buď mají mnoho potomků, rychle a často, takže nevadí, když se velká část z nich nedožije dospělosti (typickým příkladem jsou hlodavci). Nebo naopak investují obrovské množství energie do péče o malý počet mláďat, jako to dělají velryby, případně lidé.
Protože velcí živočichové a moderní dinosauři, tedy ptáci, obvykle patří spíše k druhé skupině s intenzivní rodičovskou péčí, panovala dlouho představa, že se i tyranosauři o svá mláďata pečlivě starali. Nový objev ale ukazuje, že jejich potomci byli malí a početní, což odpovídá spíše první, mnohem méně opatrné strategii.
Chybějící článek mezi plazy a ptáky
To ale neznamená, že by rodiče T. rexe byli k mláďatům úplně lhostejní. Podle Longriche fosilie naznačují, že tyranosauři představovali jakýsi přechodný typ na cestě mezi plazy, jako jsou dnešní krokodýli a želvy, a moderními ptáky.
Intenzivní rodičovská péče typická pro ptáky a savce se podle něj v druhohorách vyvíjela postupně. Zajímavé je, že přesně ve stejné době, kdy tyranosauři přecházeli k menšímu počtu větších mláďat, prošly podobným posunem i další skupiny, například plesiosauři, savci nebo dokonce hmyz. Strategie rozmnožování se tedy v období jury a křídy měnily napříč celou živočišnou říší, a maličké kosti zapomenuté v muzejní zásuvce teď pomáhají tuto velkou proměnu lépe pochopit.
Zdroje pro hlubší bádání
Hatchlings of Tyrannosaurus rex and the Evolution of Dinosaur Reproductive Strategies